Plán je od https://www.OpenStreetMap.org © Přispěvatelé OpenStreetMap.
Giudecca je největší a nejcentrálněji položený ostrov v Benátkách. O původu jeho názvu panují různé názory. Někteří jsou přesvědčeni, že název pochází od velké židovské komunity, která se zde před dávnými časy usadila. Stály zde dvě velké synagogy, které se však nedochovaly.
Ostatní se domnívají, že název pochází ze slova „zudegà“, což je výraz z benátského dialektu a znamená „odsouzený“. V 9. století n. l. bylo na základě soudního rozhodnutí některým vyhnancům povoleno vrátit se do Benátek a na tomto ostrově jim byl přidělen pozemek k obdělávání.
Kostel svobodných žen
Zvláště zajímavý je kostel La Chiesa delle Zitelle, tedy kostel panen, postavený v letech 1582 až 1586 Jacopem Bozzettem podle návrhu Andrea Palladia. V klášteře patřícímu k kostelu žily chudé mladé dívky, které zde získávaly školní vzdělání a mohly zde bydlet, dokud nedosáhly dospělosti a nemohly se vdát. Velký důraz byl kladen na hudební vzdělání; z tohoto druhu výchovy a kulturního angažmá se postupem času vyvinula konzervatoře a dnešní vysoké školy hudební.
Kostel Vykupitele
Dalším významným kostelem, který byste na Giudecce měli navštívit, je Chiesa del Redentore, tedy Kostel Vykupitele. Byl postaven v 16. století jako projev vděčnosti za konec velké morové epidemie. V jejím interiéru lze obdivovat umělecká díla Jacopa Tintoretta, Paola Veroneseho a Antonia Vivariniho.
Kostel svaté Eufémie
Naproti kostelu Chiesa del Redentore stojí starý kostel svaté Eufemie, postavený v
9. století. V průběhu času byla opakovaně přestavována a renovována. Z původní stavby se uvnitř dochovaly pouze sloupy a hlavice.
Giovanni Stucky
V roce 1884 postavil italský podnikatel švýcarského původu Giovanni Stucky mlýn ve stylu cihlové gotiky, odkud dlouhá léta úspěšně provozoval své mlynářské podnikání, k němuž patřily i další mlýny na pevnině. Budova dlouho stála prázdná a dnes slouží jako hotel.
Rajská zahrada
Zajímavá je zahrada Eden, pojmenovaná po Angličanovi Fredericu Edenovi, který ji v roce 1880 koupil a proměnil v jakýsi ráj. Vysadil borovice, cypřiše, magnólie, citroníky a mnoho dalších rostlin, ale celou svou vášeň věnoval růžím. Zahradu navštěvovalo mnoho umělců a intelektuálů, jako například Rainer Maria Rilke, Ernest Hemingway, George Bernard Shaw, Henry James nebo Gabriele D’Annunzio. Po Edenově smrti v roce 1927 koupila zahradu i přilehlou vilu řecká princezna Aspesia.
Po smrti své dcery Alexandry z Řecka koupil zahradu rakouský umělec a architekt Friedensreich Hundertwasser. Od té doby již žádný návštěvník nesmí do zahrady vstoupit. Hundertwasser zastával názor, že zahradu nelze upravovat, ale že je třeba nechat přírodě volný průběh.