V neděli 27. července 2026 končí letošní zkušební fáze zavedení vstupního poplatku do Benátek (Contributo di Accesso). Po zbytek roku 2026 bude tedy možné Benátky opět navštěvovat každý den bez předchozí registrace nebo zaplacení denního poplatku.

Jak to bude dál v roce 2027?

Přesná pravidla pro příští rok zatím nejsou stanovena. Zkušenosti ukazují, že příslušná usnesení městské rady se přijímají až krátce před začátkem nové sezóny. Jedno je však již nyní jisté: ani v roce 2027 nebude poplatek vybírán paušálně od 1. ledna, ale – pokud bude systém pokračovat – opět pouze ve vybraných špičkových dnech na jaře a v létě.

Spekulace v médiích

Jako obvykle vyvolávají nejasné plány do budoucna diskuse. V médiích se občas hovoří o drastickém zvýšení až na 30 eur denně. Takové částky jsou však čistě spekulativní. Jako představitel místní samosprávy nemůže starosta o takovém zvýšení rozhodnout z vlastní iniciativy; k tomu by byly nutné rozsáhlé právní úpravy a schválení italskou vládou v Římě.

V Benátkách však i nadále panuje shoda na tom, že v dnech s extrémně vysokou návštěvností se město již nemůže vyhnout zavedení regulačních opatření. Otázkou zůstává pouze to, jak by tato opatření měla v budoucnu vypadat. V zásadě se uvažuje o třech modelech – z nichž každý má své vlastní slabiny.

1. Čistě finanční regulace

První možností je prosté zvýšení vstupného – takříkajíc čistě tržní varianta. Poplatek se zvyšuje tak dlouho, dokud se pro mnoho lidí nestane znatelně příliš drahým. Poplatek 50 eur na osobu by však pro čtyřčlennou rodinu znamenal, že jen za vstup do města by museli zaplatit 200 eur denně.

To s sebou nese dvě závažné nevýhody: Zaprvé tato logika vede k tomu, že do Benátek si nakonec mohou dovolit přijet pouze hosté s vysokou kupní silou. Zadruhé právě tyto peníze pak chybí v rozpočtu místních návštěvníků. Kdo zaplatí 200 eur za vstupné, ušetří později na jízdě gondolou, na návštěvě restaurace, na vstupném do muzea nebo na zmrzlině pro děti. Je velmi pochybné, zda je takový úbytek kupní síly v zájmu místní benátské ekonomiky.

2. Přidělení ze strany úřadu

Druhým přístupem by bylo zavedení kvót s pevným stropem, například maximálně 70 000 návštěvníků denně, přičemž městská správa by přístupová oprávnění přidělovala na základě žádostí. Při desítkách tisíc žádostí denně by to však znamenalo obrovský administrativní aparát. Bylo by nutné přijmout stovky nových úředníků, kteří by systém spravovali po celý rok – a zkušenosti ukazují, že tato pracovní místa se nikdy znovu nezruší. Kromě toho by byrokratické přidělování povolení k cestám vyvolávalo vzpomínky na plánované hospodářství minulých dob. Je více než sporné, zda by takový model našel přijetí.

3. Princip „kdo dřív přijde, ten dřív mele“ („First come, first served“)

Třetí možností by bylo přidělování jízdenek podle principu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“: jízdenku získá ten, kdo se přihlásí jako první. I v tomto případě však digitální praxe rychle odhaluje slabiny. Systém by během chvilky zaplavily boty a falešné e-mailové adresy. Jízdenky na oblíbené termíny by se preventivně rezervovaly, aniž by vůbec existoval záměr cestovat – jen proto, aby se následně prodaly za přemrštěné ceny na platformách sekundárního trhu, jako je eBay. To by rovněž nepřispělo ke spravedlivému a efektivnímu řízení návštěvníků.

Závěr

Náš závěr: Jednoduché a dokonalé řešení prostě neexistuje. Každý systém s sebou nese vlastní překážky a nežádoucí vedlejší účinky. My, poradci města Benátek, i nadále pozorně sledujeme vývoj na radnici i v Římě a budeme vás jako vždy spolehlivě informovat o všech skutečných rozhodnutích.