Bar Al Merca na benátském trhu s ovocem a rybami
Přímo u trhu Rialto, směrem od Náměstí svatého Marka za mostem Rialto. Bar se jmenuje Al Merca, nachází se ve čtvrti San Polo a má dům číslo 213. (Viz obrázek)
Jelikož si rohlík při jídle stejně držíte v ruce, můžete při objednávání ukázat rukou (nebo prstem) na vybranou položku na pultu. I když italsky nemluvíte.
A názvy těchto vín jste určitě už slyšeli: „uno vino rosso“ pro červené a „uno vino bianco“ pro bílé víno.
Pak si ještě najděte nějaké místo poblíž, kam si můžete odložit sklenici, třeba jako tady na obrázku ve výklenku ve zdi, a už jste přímo uprostřed italské atmosféry.
My ve Venedig.com si tyto krásné okamžiky pokaždé plně uvědomujeme a často hledáme způsob, jak zastavit čas a tím i život. Bohužel marně.
Tip od odborníka: Jezte a pijte „jako Benátčané“
V Benátkách je to stejné jako v celém Itálii: snídaně nepatří mezi hlavní jídla a NENÍ nijak zvlášť oslavována. S výjimkou svátků a zvláštních příležitostí není ani oběd zpravidla hlavním jídlem dne.
Rčení: „Snídaně jako císař, oběd jako král a večeře jako žebrák“ je zde zcela neznámé. Je to dokonce přesně naopak: důraz se obvykle klade na vydatnou večeři.
K snídani si člověk spíš na rychlo než v klidu dá espresso nebo cappuccino a rohlík (brioche). Ve stoje u kavárenského pultu, protože čas jsou peníze.
Oběd se také většinou konzumuje ve stoje a za chůze. Důležitější než samotné jídlo a pití je „společná konverzace“. A ta ve skupině ve stoje probíhá lépe a pružněji než v sedě.
Z toho logicky vyplývá, že se ráno společně s těmi, kteří se náhodou nacházejí v baru, postaví u baru a při espressu s croissantem nebo briochem si trochu poklábosí. Smůlu má ten, kdo má zrovna sousto v ústech, protože se na pár okamžiků NEMŮŽE zapojit do rozhovoru. A to je pro Itala ten nejhorší trest.
Stejně je tomu i při obědě. Často s známými, přáteli, kteří se náhodou zastaví, se sklenkou vína v levé ruce a v pravé něčím malým k jídlu: mini houska obložená regionálními pochoutkami: sýr, klobása, salám, tuňák, šunka, cibule, radicchio, artyčoky, cuketa, olivy, mortadela, lilek, vlašské ořechy atd. – vše jemně dochucené kořením a přísadami tak, že se vám už při pouhém pohledu sbíhají sliny. Mimochodem: Tyto mini housky se zde cicchetti se nazývá. Jedno z nich znamená Cicchetto, ale to vám nebude stačit, protože jsou tak chutné! Ještě jedna poznámka k výslovnosti: písmena „ch“ se v Itálii vždy vyslovují jako „K“. Vyslovuje se to tedy takto: Tschiketti
Budete nadšeni! Můžete si to vyzkoušet na vlastní kůži. K přípravě těchto malých lahůdek se můžete klidně přidat. Zkuste to přece jednou. Vychutnejte si to a řekněte o tom i ostatním!