Deník lovce masek: Mezi modrou hodinou a kontrolou loktem

Říká se, že benátský karneval je svátkem pro smysly. Pro nás fotografy je to především jedna věc: sportovní soutěž, která začíná dlouho před prvním paprskem slunce. Kdo si myslí, že si v klidu přispíme, ten se ještě nikdy nepokusil vyfotit masku bez 50 turistů v pozadí. Na snímku je maska Manu Miedl ráno v 6:15 pod arkádami u Dóžecího paláce.

05:30 – Hrůza má budík

Zazvoní budík. Venku to není romantické, ale prostě jen temné, mlhavé a tak nepříjemné, že i holubi na Náměstí svatého Marka raději schovávají hlavu pod křídla. Ale výchova je hluboce zakořeněná: Kdo dřív vstane, ten dřív mele. Nebo v mém případě: dokonalý portrét. Takže: vyčistit si zuby, osvěžit se a projít si technický kontrolní seznam. Baterie? Hotovo. Blesky? Hotovo. Motivace? Ta přijde až po první kávě.

06:00 – Divoká honba začíná

Přesně v šest stojím na Náměstí svatého Marka. Nejsem tu sám. „Dav“ už čeká. Je to fascinující podívaná: na každou masku připadá snad 20 fotografů. To podle jednoduchého výpočtu znamená 40 ostrých loktů, které bojují o nejlepší úhel záběru.

Proč si to děláme? Kvůli Modrá hodina. Toto světlo je pro nás jako tekuté zlato. Jakmile se pak z mlhy vynoří první maska, vrháme se na ni v naději, že pořídíme „snímek století“.

Tip od profesionála: Kdo přijde až v 7:00, najde sice více masek, ale hustota fotografů už tehdy dosahuje kritických rozměrů. A nezapomeňte: Sýr dostane až druhá myš – ale kdo dřív vstane, ten dřív svítí!

„Dávání a braní“ pod arkádami

Mezi námi fotografy a lidmi s maskami panuje tichá dohoda. My je potřebujeme, oni potřebují nás. Pod arkádami Dóžecího paláce se každý den koná „rychlé rande“. Masky přesně vědí, kde se musí postavit, aby měly to nejlepší světlo. Je to sehraný tým profesionálů, kteří se často znají už léta.

7:30 – Záchrana díky Nutelle a spol.

Když kolem půl osmé zhasne oranžové světlo luceren, nastává moje chvíle – čas na snídani! Můj tajný tip pro všechny, kteří chtějí na chvíli opustit Náměstí svatého Marka: vydejte se do uličky za hotelem Danieli k Pekárna Venice. Espresso a croissant (s pistáciovou náplní, marmeládou nebo Nutellou – to je naprostá nutnost!) dokážou zázračně zahřát v chladném ránu.

Výlet na Burano: Barevné domy, barevné masky

V úterý nás to vždy táhne do Burano. Když svítí slunce, barevné fasády a kostýmy se předhánějí v záři. Co je na Buranu krásné? Že se tam nedá zabloudit. Stačí se řídit maskami, které většinou přijíždějí ve vaporettu společně s fotografy. Je to jako pestrá migrace národů na vodě.

Souboj systémů: profesionálové vs. mobilní telefony

Zpátky v Benátkách to bude přes den obtížné. „Problémem“ nejsou masky, ale deset tisíc fotografů s mobilními telefony.

Profesionál: Stojí dva metry daleko, přiblíží obraz a vytvoří dokonale hladký Bokeh (rozostření pozadí) a ořízne masku.
Fanoušek mobilních telefonů: Přiblíží se až na 50 centimetrů, využije širokoúhlý objektiv a nakonec má na displeji nejen masku, ale i batohy dalších tří turistů.

Skrytý tip: Scala Contarini del Bovolo

Od modré hodiny k šílenství kolem selfie

Každý fotograf, který si na benátském karnevalu něco znamená, zná ten svatý grál: Modrá hodina. Ráno mezi šestou a sedmou hodinou máte přesně 20 minut, během nichž světlo ponoří město do kouzelné modři. Večer po západu slunce se to opakuje – 20 minut čisté euforie, a pak?

Když se spustí „lavina selfie“

Po osmé hodině ráno je s klidem rázem konec. Jednodenní výletníci zaplavují Náměstí svatého Marka jako přílivová vlna. To samozřejmě vědí i masky: jsou tu proto, aby byli viděni, obdivováni a fotografováni. Pro nás, ambiciózní fotografy, však nyní začíná „období okurkové sezóny“.

Problém? Kolem každé nádherné masky se okamžitě shromáždí hlouček turistů. Čistá fotka bez rušivých hlav v pozadí? Na to zapomeň! V éře selfie se mezi masky neustále někdo vtlačuje, usmívá se do svého smartphonu nebo se nechává vyfotit známými. Pro fotografa, který se chce soustředit výhradně na kostým, je to naprostý zabiják atmosféry.

Tip pro zasvěcené: Točité schodiště ke štěstí

Naštěstí však ve Benátkách stále existují místa mimo ten největší ruch, která jsou považována za skutečné hotspoty jak pro nositele masek, tak pro milovníky fotografie: to jsou Scala Contarini del Bovolo.

Toto historické točité schodiště je architektonickým skvostem a dokonalou kulisou. Co je na něm výjimečné:

Žádný pevný rozvrh: Neexistuje žádný oficiální čas. Prostě se vydáte na procházku naslepo – někdy máte štěstí, jindy méně.
Architektura se setkává s maskou: Arkádové chodby schodiště poskytují ideální kulisu. Někdy pod každým jednotlivým obloukem stojí maska a pózuje, jindy jsou jich jen dvě nebo tři.

Ať už je tam zrovna kolik lidí: kulisa je úchvatná a rozhodně stojí za to. Je to místo, kde ještě najdete klid a můžete si vychutnat krásu benátských kostýmů, aniž by vám v záběru překážel selfie tyč. Skutečný magnet pro všechny, kdo hledají něco výjimečného!

Kouzelný závěr na ostrově San Giorgio Maggiore

Když se blíží 16:30, přichází tajný tip na opravdu krásné fotky: Vaporettem linky 2 se přeplavte na San Giorgio Maggiore. Tam se masky seřadí zády k laguně. Výsledek? Maska stojí zcela volně před grandiózní panoramatou Benátek – s Dóžecím palácem a kampanilou v pozadí. Jelikož slunce zapadá na západě, jemně bleskneme, aby tváře zazářily. Kýč? Možná. Nádherné? Rozhodně!

18:00 – Když padne opona

Jakmile slunce zapadne, město se rázem vyprázdní. Od 19:00 je na Náměstí svatého Marka „mrtvo“. Poslední maskami oblékaní se stahují do Café Florian zpátky, a my fotografové se schováme ve svých pokojích, abychom si prohlédli dnešní úlovek: Dobré do hrnce, špatné do košíku.

Mimochodem: Ve všech učebnicích fotografie se píše: „Dobrý fotograf ukáže jen každý 500. snímek.“ Tak to přiznává král karnevalských fotografů Matthias Wassermann, že si po 14 dnech strávených zde na benátském karnevalu přiveze domů asi 16 000 fotografií.

Ve čtvrtek: „Setkání třídy“ na honosném schodišti

Když si člověk myslí, že už na Náměstí svatého Marka viděl všechno, přijde čtvrtek. Cíl: mohutné schodiště kostela Santa Maria della Salute.

Zde se koná neoficiální výroční valná hromada masek. Je to karnevalové „vidět a být viděn“. Kdo má postavení a jméno (nebo by rád měl obojí), oblékne se do gala a vydá se na schody. Tato scéna na schodech kostela Santa Maria della Salute je legendární – je to takřka benátský „červený koberec“, jen s více hedvábím a méně klidu.

Italská radost ze života – podávaná s velkou vervou

Benátky jsou Itálie a Itálie je… no, málokdy tichá! Zatímco masky mlčky a důstojně pózují, okolí je nádherně hlučným spektáklem. Aby vůbec vznikla skupinová fotografie a nebylo na ní vidět jen 200 zadních částí hlav fotografů, zasahuje městský personál: S široce rozpaženými pažemi a velmi ráznými italskými slovy je dav fotografů zatlačen o tři až čtyři metry zpět. Trocha „krotitelské práce“ k tomu prostě patří, aby se vytvořil prostor pro tu barevnou nádheru!

Tak se dostaneš na tuto velkolepou podívanou

Tato akce se koná pouze dvakrát během karnevalového období (vždy ve čtvrtek) a je to událost, kterou si rozhodně nesmíš nechat ujít.

Cesta: Úplně v klidu! Od zastávky San Marco Vallaresso vezmeš tu Linka 1.
Doba trvání: Jen jedna zastávka, asi dvě minuty jízdy přes Canal Grande.
Načasování: Od 10:00 se začínají scházet první masky. S každým vaporettem, které přistává každých 12 minut, se schody stále více zaplňují.
Vrchol: Kolem 11:00 je na schodech nejvíce lidí – čas na dokonalou skupinovou fotku! Poté se shromáždění rozchází stejně pomalu a elegantně, jako se zrodilo.

Typická „bojová výstroj“ fotografa

Kdo si myslí, že na benátském karnevalu lze obdivovat pouze masky z hedvábí a sametu, ten se mýlí „Zvláštní jednotka amatérských fotografů“ ještě jsem to neviděl.

Fotografický průmysl si mne ruce – jeho reklama odvedla skvělou práci. Kdo si dnes na benátském karnevalu něco znamená, nosí na hrudi vybavení v hodnotě solidního malého auta. 10 000 eur za celou výbavu? Žádný problém. A to často ještě není započítán blesk!

Moderní rytířská zbroj

Dnešní ambiciózní fotograf se spíše podobá elitnímu vojákovi než turistovi. Standardní výbava:

Dvě těla fotoaparátu: Člověk přece nechce ztrácet čas výměnou objektivů, když se hraběnka v barokním kostýmu zrovna tak krásně usmívá.
„Svatá dvojice“: Širokoúhlý objektiv s ohniskovou vzdáleností 24–70 mm pro zachycení velkoleposti Dóžecího paláce a teleobjektiv 70–200 mm, abych se mohl benátským holubům podívat hluboko do očí.

„Ciao, ciao“ – Ale prosím, s rozmyslem!

Jelikož celá tato skleněná a kovová nádhera váží pořádně, jednoduchý popruh přes rameno už dávno nestačí. Jeden můj známý to vyřešil dokonale: nosí důmyslný systém spon přímo na popruzích svého batohu.

Proč ta námaha? Je to ganz einfach: aby se jako profesionál dosáhlo dokonalé perspektivy, musí se člověk občas i pokleknout. Bez těchto speciálních spon by kamery vlevo i vpravo narážely na benátskou dlažbu jako kyvadla. „Ciao, Ciao“, drahé vybavení!

Závěr: Mezi uměním a bojovým nasazením

Když se tak dívám, jak si kolegové „nasazují“ výstroj, připomíná mi to skoro vojenskou bojovou misi. Chybí už vlastně jen maskovací barva na obličeji – i když ta by mezi všemi těmi třpytivými maskami asi ani nevynikla.

Člověk si klade otázku: Je to ještě koníček, nebo už logistický mistrovský kousek? Jedno je jisté: Fotky budou fantastické – a trénink v posilovně si ten den rozhodně můžete ušetřit!